Do areálu jsem nakročil před šestnáctou hodinou a pravě včas se stihl propracovat na New York City Stage. Tam byli zrovna uvedeni na stylově nazdobené pódium BROOKLYN FUNK ESSENTIALS. Rázem ovládli publikum svým energickým funkem, občasně řízlým nejen „Jamajkou“ či acidjazzem. Nebylo divu, že se podlaha této stage začala houpat pod náporem obecenstva již po několika minutách. To vše, v případě jejich vystoupení, podpořil slušný zvuk. Pravda, ten se dal hlavně ocenit uprostřed sálu. Našlapaný ansámbl chytl a nepustil. Kapela se loučila zaslouženým aplausem. Opravdu FUNKY !!
Další bodem programu, po nezbytné hodinové pauze, byla na této stylové stage kapela New York Ska Jazz Ensemble. Ti narozdíl od Brooklyn Funk Essentials pochopitelně mnohem více inklinují ke ska či reggae. Podle toho také koncert na projekci vedlejší části sálu (krapet větší foyer) vypadal. Zatímco vedle v přecpaném koncertním sále lidé křepčili na kapelu, tak zde stále vládla poklidná atmosféra a barmané míchali drinky.
Aspoň zbyl čas prohlédnout celý prostor NYC stage. Design barů v předsálí či místa k sezení v klubové části určitě přispěly k oblibě tohoto festivalového prostoru. Škoda, že rozmístění pódia nešlo řešit jeho případnou orientací naproti vstupu do sálu. Zdali však mohlo být při své velikosti postaveno třeba právě tímto způsobem, toť otázka. Ti, co se nevešli do koncertního sálu mohli vzít zavděk, alespoň stylovým barem, či sledováním zmíněné projekce vystoupení naživo přímo ze sousední koncertní části. A přitom mohli být pohodlně usazeni u stolků (když jste přišli včas). To vše doplněno o projekcí rušné tepny New Yorku. Myslím, že tato scéna se letos pořadatelům jako novinka podařila. Za to si zaslouží pochvalu. Drobnosti můžeme pominout.
Zatímco vevnitř bylo příjemně, tak venku počasí udržovalo stále deštivější ráz. Pořadatelé se činili. Přece jen starat se o 25 000 lidí ve čtyřech dnech není žádná legrace. Klobouk dolů.
Na pódiích se do dvaadvacaté hodiny večerní vystřídali ještě Blue Effect, Sophie Hunger, Regina Spektor, Peyoti For President či Al-Yaman. To už se ale většina návštěvníků chystala směrem k hlavnímu pódiu. Po desáté hodině večerní došlo na slova díků a přání od ředitelky festivalu Zlaty Holušové. A pak už principálové naposledy oznámili jméno nadcházejícího interpreta.
Okolo čtvrt na jedenáct večer před zaplněné prostranství hlavní scény nastoupili IGGY & THE STOOGES. Po Robertu Plantovi či George Clintonovi další legenda, která uzavírala celý festival. Kapela, která měla být už dávno za svého života v síni slávy. The Stooges se toho chopili se ctí. Myšleno muzikantsky. Na všechno ostatní je tu totiž třiašedesátiletý Iggy Pop. Jen na pověstný stage diving u něj tento večer nedošlo. Po prvním kratším bloku skladeb, si jen tak mimochodem, vytáhl odhadem 10 – 12 lidí z publika a dal jim možnost zběsile křepčit přímo na pódiu. A pak už jsme se na této punkrockové jízdě nezastavili až do konce. NO FUN !!
Takže zase za rok při jubilejním desátém ročníku festivalu Colours of Ostrava 2011 nashledanou. A nezapomeňte si včas pořídit lístky.
