Když se ohlédnu dva roky nazpět, někteří z Vás rok nazpět, stojíme právě pod areálem zrekonstruovaného Slezskoostravského hradu a patrně sledujeme na hlavní scéně Colours of Ostrava zrovna ne v tuzemských končinách známou kapelu odněkud z Afriky nebo mainstreamově-rockovou ostrovní britskou skupinu… jenže minulý víkend je psán pod rokem s číslovkou 2012.
Kde vlastně začít? No nejlépe subjektivně u hudby, která se v kulisách Ocelového města minulý víkend hrála. Sám za sebe budu stručnější na toto téma. TOP5 : JANELLE MONÁE, MIDI LIDI, STAFF BENDA BILLILI, FLAMING LIPS, MOGWAI. Dost z Vás by si určitě za letošek dosadilo jiná jména, namátkou ZAZ, THE CREOLE CHOIR OF CUBA, KRONOS QUARTET/UNIKO, CELSO PIŇA, FLOEX, PORTICO QUARTET, BOBBY McFERRIN a další. A možná, kdybychom byli v kulisách slezskoostravského hradu praskajícím až po švy kapacitně, tak bych taky napsal něco jiného. A prostě viděl i jiné kapely či více koncertů. Nepodstatný fakt v tuto chvíli. Letošní ročník totiž u mě vyvolal pozitivní haló-efekt ztělesněný podobou nových prostor festivalu.V tuto chvíli se sluší poznamenat, že jde čistě o subjektivní pohled na věc. A navíc rozhodně nezastírejme fakt, že všechny strany participující na COLOURS čeká rozhodně hodně práce na pilování podoby areálu pro příští léta.
Struska jako povrch pro vozíčkáře či absence zelených ploch v oblasti dvou hlavních scén i tak by se dalo pěkně začít takříkajíc od podlahy. První festival obuvi s pevnou podrážkou po dlouhé době. A základní Vibram v těchto podmínkách dostačoval. Otázkou je nakolik tento povrch přinášel omezení pohyblivosti handicapovaným osobám po areálu, byť s pomocí asistentů. Snad nějací architekti (stavební, zahradní) procházeli areálem kolem dvou hlavních scén nazvaných Hlavní Park a hlavně na nich zažili koncert. Základní podloží v akčním rádiu každé z dvou hlavních scén v podobě strusky je jistě dobrý nápad (odvod vody – nehrozí rozbahnění ploch při dešti), ale dále bych kromě menších tribunek na sezení v blízkosti budov ocenil víc než pár desítek metrů čtverečních zelených travnatých pásů, kde by návštěvnici mohli v menším množství posedávat na trávnících. Na první pohled nešlo přehlédnout, že lidé by ocenili kromě laviček, stánků či větších stanů i nějaké ty plochy na travnatém podloží. Pobyt na okrajích u hlavních scén vsugeroval tento pocit jaksi automaticky. Samotný interpret na hlavním pódiu upirá kromě hlavní vizuální komunikace s publikem své oko i na okolí a v tomto případě jako by kontroloval z povzdálí srdce celé Dolní oblast Vítkovic. Zvlášť interpreti hrající po setmění mohli ocenit při zdařilém nasvícení dominant areálu genius loci nového místa.
Festival world music v kulisách industriálních a rezavých provozů? I tak někdo může hájit tezi o nutnosti návratu na Černou Louku a pod Slezskoostravský hrad. Pravdou však je, že Colours už dávno nejsou jenom čistě world music festivalem a věří ve svůj růst. Spousta pravověrných návštěvníků mě teď může kamenovat, ale tohle je prostě fakt. Samotná hlavní pořadatelka festivalu paní Holušová, někde naznačila stropem padesátitisícovou kapacitu. Tím nám vlastně za pomocí pana Světlíka a možná i za pomoci architektonického studia hrubě narýsovala obrysy nového prostoru pro festival na několik let dopředu. Jinak řečeno, hranice areálu stanoveny a prozatím asi i definitivně. S dalším rozšiřováním dál bych zatím nepočítal. Místo pro další roky bylo představeno. Snad bude v průběhu jednoho až tří let možno ještě začlenit budovu Trojhalí a nějak ji propojit na festival. Ale, kdo ví. Nemalou roli sehrají i peníze a představy těch, kteří se na tomto projektu finančně podílejí či budou podílet (firemní subjekty, městský magistrát, majitelé atd). No uvidíme, co na to ty všechny rozpočty řeknou a vydejme se od hlavní scény (prognóz finančních toků peněz) vstříc druhé části nového areálu situovaného (pěší chůzí cca 5 min) do Dolní oblasti Vítkovic.
Je divné, že ještě nikoho v dnešní době efekty přeplněných bájných 3D filmových eposů nenapadlo natočit jeden z nejznámějších románů francouzského spisovatele Julesa Vernea Ocelové Město za pomocí moderních technologií. Nejeden filmař s větším hollywoodsko-evropským rozpočtem by nad kulisami dolních Vítkovic jako jedné z filmových lokací do své verze jistě zajásal. A to nám zde podle návrhu hlavního architekta pana Pleskota vyrostla multifunkční koncertní síň v bývalém plynojemu. A na dostřel vysoké peci. Zvlášť za tmy je tato část areálu vizuálně atraktivní a rozhodně nabízí prostor pro různé umělecké instalace a větší propojení návštěvníků s festivalem. Osobně bych si v kulisách industriální památky rád vybavil moderní multimediální projekty různého ražení. Ideální prostor pro vizualizaci a projektování. Tomu říkám kulisy pro vystoupení německých KRAFTWERK či možnost započít přinášet do těchto míst po jednotlivcích i experimentální elektroniku třeba. Jedná se přece o multižánrový festival sahající od world music přes pop, jazz, elektroniku až po rock.
Pozastavme se teď u samotného Plynojemu (v době festivalu GONG stage). Krásná, ale kapacitně trochu komorní (po dobu festivalu nedostačující), je scéna v Plynojemu. Což sice pro menší koncerty nevadí a signalizuje příležitost využití i v průběhu kalendářního roku mimo letní festivalovou sezónu, ale u Colours je to další místo rozvíjející možnosti pro dialog mezi festivalem a fanoušky (třeba v podobě ankety na sociálních sítích apod). Na tomto místě jen ve zkratce odbočím a dovolím si navrhnout službu placených rezervací. Mám pocit, že by se našlo víc lidí otevřených tomuto řešení. Berte v potaz, že kapacita sálu bývalého plynojemu je 1500 lidí. Sám jsem se snažil cca hodinu před vystoupením anglické kapely PORTICO QUARTET (dramaturgicky se tato kapela hodila i na některou z venkovních scén) dostat do sálu. Posun uvnitř auly těsně za vchodem rychlostí přibližně 10 metrů za 30 minut ve směru k eskalátorům s následným závěrečným balkónovým výstupem pořadatelské služby festivalu s megafonem u úst, že kapacita je naplněna, další osoby nevpouštíme a omlouváme se. Osobně navrhuji v tomto případě zapřemýšlet klidně nad prodejem omezených placených rezervací pro tuto scénu, omezenou dejme tomu do 1/3 kapacity sálu. Dovedu si živě představit, jak si někteří z Vás právě ťukají na čelo. Faktem však je, že někdy opravdu chcete vidět tu či onu kapelu (baví Vás, znáte ji) a bum prásk smůla – stejný nápad měla většina návštěvníků v akčním rádiu čtverečního kilometru. Klidně bych akceptoval cenu rezervace v rozmezí 50-100 czk za koncert. Stejně by šlo jen o koncerty na jedné stage. Právě nedobytnost GONG scény mi asociovala NEW YORK stage z minulých ročníků. Poměr 500 placených rezervací versus 1000 míst bez rezervace by mohl být kompromisem pro všechny. Jak extra platící, tak neplatící. A nekamenujte mě. Je to jen návrh.
Velmi pěkně bokem umístěná se jeví workshop scéna. Areál dolu Hlubina nabízí solidní prostor pro pořádání výstav a performancí výtvarných umělců či odpočinek od hlasité hudby.Ideální oddechová zóna, kde můžete potěšit oko pohledem na fotografii, či posedět v klidu ve stylových prostorách nebo zabrousit na diskuzní scénu jednoho nejmenovaného časopisu. Letos jsme v těchto prostorách, kromě výše uvedeného, mohli shlédnout například výstavu fotografií Jindřicha Štreita s názvem „Jsme ze stejné planety“ a další. Na samotnou workshop scénu v kulisách industriálního provozu si bude potřeba zvyknout. Slezskoostravký hrad to prostě není. Vypadá to na pohled zvláštně, ale ne nefunkčně. Vždyť v neposlední řadě půjde vždy o workshopové umělce a ne o okolí.
Samotný festival letos proběhl za poměrně solidního klimatu, kdy občas zapršelo či bylo zamračeno. Toto počasí napomohlo minimalizaci prašnosti struskovitého povrchu a utlumilo zápach z toalet, které by se jistě za vedra projevily. Nemá smysl polemizovat nad frontami na pivo či jiné občerstvení. Při tomto množství návštěvníků je nějaká ta minuta navíc strávená ve frontě jakousi nezbytnou daní za růst. Pevně věřím, že pořadatelé si všimali všech detailů, které začnou dolaďovat pro následující ročník. Spousta z Vás si jistě v duchu srovnávala prostředí kulis Černé Louky a Slezskoostravského hradu s oblastí Dolních Vítkovic. Prostor pro vylepšení si žáda jistě i kapacita stanového městečka. Hlavním hodnotícím faktorem letošních Colours je na počátku zmíněný pozitivní haló-efekt ze samotného prostředí. Většina přátel s kterými jsem se v průběhu festivalu setkal byla z prostředí nadšena. Nazvěte to pro mě za mě jakousi herezí, ale nejtrefnější vyjádření použil jeden z mých dobrých přátel – vizuální trip (halucinogen). Sám osobně jsem zvědav v jaké podobě bude industriální vizuál Colours of Ostrava v kulisách Dolní oblasti Vítkovice podáván za rok. Pevně věřím, že pořadatelé nabídnou opět návštěvníkům sladěnější verzi roku 2012. Určitě by stálo za to více zvážit dramaturgii festivalu a hlavně obsazování jednotlivých kapel na scény. U mě osobně napoprvé vizuální forma dokonale přebila hudební obsah, což jistě z doprovodných fotografií vidíte.
Jestli se na Colours dostanu i příští rok v tuto chvíli nevím, ale pokud ne budu alespoň na dálku držet pořadatelům palce. Ať chcete nebo ne, tyto kulisy se jeví jako velmi originální a zapamatovatelné pro multižánrový festival evropské střední kategorie do 50 000 lidí. A o to tady jde především, nebát se vykročit jiným směrem. Což volba nového místa pro festival COLOURS potvrdila. Ne všichni ji akceptují, ale pragmaticky je to prostá daň z progresu (prostor na Černé louce měl stanovený svůj strop někde okolo 25 000 lidí). Přejme tedy závěrem pořadatelům hodně úspěchů při ladění inovací v novém areálu, aby ten další ročník ukázal správný směr na cestě po které se rozhodli kráčet. Sám za sebe jsem rád, že si tuto cestu vybrali.
Celou galerii fotografií z letošních COLOURS můžete najít zde