Reklama
 
Blog | Pavel Lesník

Colours of Ostrava z pohledu domácího II. – bouře nejen hudební

Třetí den festivalu přinesl zvrat v počasí. Předpověď nelhala a tak se po sedmé hodině večerní prohnala od Opavska bouře nad Ostravu. Na celý festivalový areál se snesl hustý déšť. Vzhledem k tomu, že jsem vyrážel směr centrum až navečer, bouře mě osobně naštěstí zastihla v suchu v centru města. Oblohu nad městem v tu dobu rámovaly olověná mračna, které sem tam navíc pročísl blesk. Po přestání nejhoršího se začalo opět na festivalu hrát.

Program nabral cca 30 minutové zpoždění před vystoupením THE CRANBERRIES. Mohlo se však pokračovat. Zvrat v počasí s sebou přinesll také jeden zrušený koncert. K tomu se však dostanu později. Do 22 hodiny jste tedy mohli na různých pódiích vidět a slyšet, mimo jiné tyto interprety: Alejandro Toledo & the Magic Tombolinos (ARG), Maria Kalaniemi (FIN),  Čechomor, Zuzana Stivínová a trio Roberta Balzara nebo Marky Ramone´s Blitzkrieg (US).

Zatímco tedy na NYC stage hrál Marky Ramone, tak na vedle sousedící Barvy Stage se usídlili norští JAGA JAZZIST. Poměrně početný jazzový ansámbl se od začátku do toho pustil s precizností sobě vlastní. Nemůžu si ovšem pomoci, ale občasným nepřítelem (nejen JAGA JAZZIST) byl na tomto pódiu zvuk. Ono nazvučit tolik nástrojů asi opravdu nebude nic jednoduchého. Vystoupení Norů se vydalo spíše poslechovější cestou. Jako by opravdu chtěli připomenout, že je baví hlavně experimentovat. Naštěstí se bylo čeho chytit. Jako třeba skladby Toccata, což byla perfektně odehraná variace na Reichův či Glassův minimalismus. Nechyběla také hitovka One-Armed Bandit z letošní stejnojmenné desky vydané u labelu Ninja Tune. Škoda, že pánové nespustili něco tanečně přímočarejšího vícekrát za večer. JAGA JAZZIST dokázala, že má teď rozhodně blíže do jazzových klubů než na taneční parket. Nutno dodat, že celé vystoupení absolvovalo, spolu s kapelou, početné publikum pod pódiem a kapela v Ostravě určitě sklidila úspěch.

jaga jazzist

Druhou velkou hvězdou sobotního večera po CRANBERRIES byli před půlnocí halasně ohlášení AFRO CELT SOUND SYSTEM. Kapela, o kterou pořadatelé stáli velmi dlouho. V kapele působí jako základní čtverice Simon Emmerson, James McNally, Iarla O’Lionaird a Martin Russell. Ty vhodně doplňují známí hosté jako je třeba Johnny Kalsi z Dhol Foundation a další. Kapela vydala pět desek a spadá pod renomované vydavatelství RealWorld Petera Gabriela. Po pozvolném předpůlnočním začátku se rychle rozjel ryze etnický taneční set. Celá kapela si vystoupení, před deštěm skrápěným publikem Colours, evidentně užívala. Iarla O’Lionaird se zaskvěl hlasově ve skladbách Mojave z desky Volume 5 Anatomic (2005) či Eireann. Své zastoupení měly i další skladby z druhé desky Volume 2 Release (1999). Z ní zazněla v průběhu noci například Lovers of Light, či pecka Big Cat okořeněná nejen precizní hrou na dhol Johna Kalsiho. Také hostující afričtí muzikanti byli a jsou opravdu silnou stránkou tohoto ansámblu. AFROCELTS všem předvedli skutečný vrchol sobotní noci. Krystalicky ryzí keltsko-africká hudební bouře na pódiu, dobře živená atmosférou oblohy křižované blesky.Toliko taneční energie směrem k publiku tu vyslalo v minulosti, dle mého názoru, pouze živelné vystoupení GOGOL BORDELLO (ročník 2008, 2006) či dekadentní diskotéka GOLDFRAPP (ročník 2008). Pro mě další trefa do černého na letošním ročníku.

Reklama

afrocelts

Po tomto vrcholu přišla i jedna dost nečekaná zpráva. BRENDAN PERRY z technických důvodů způsobených silným větrem a deštěm nevystoupí. Na vině prý byla voda na pódiu Barvy Stage, kde měl vystoupit. Podle dalších dostupných a neověřených informací, brzo ráno, cestoval na další koncertní štaci a proto se rozhodlo o úplném zrušení jeho vystoupení. Jojo, větru ani dešti neporučíš. Oficiální info na stránkách Colours hovoří o možném koncertu tohoto zpěváka na příštích ročnících. Tak snad se dočkáme třeba reunionu DEAD CAN DANCE.

po dešti
po dešti II

Třetí den tedy postupně uzavírali na ostatních pódiích kytarově progresivní ZAGAR (HU) nebo řízní latinskoameričtí EL GRAN SILENCIO (MEX). A na Výstavišti nám k poslechu i tanci, v rámci své povedené recyklace elektronických beatů a retro zvukové jízdy, obstarali konec brněnští MIDI LIDI. A jdeme do festivalového finiše.

MIDI LIDI závěr

 

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama