Reklama
 
Blog | Pavel Lesník

Colours of Ostrava z pohledu domácího I. – pestrý mix na úvod

Festival Colours of Ostrava. Letos již podeváté otevřel své hvězdné brány. Pořadatelům se jej podařilo vyprodat několik týdnů dopředu. A na koho všeho, že lákal? Namátkou Iggy Pop & The Stooges, The Cranberries, Afrocelt Sound System, Jaga Jazzist, The Gypsy Queens and Kings, Brendan Perry a další.

Hned na začátku musím ocenit některá vylepšení . Namátkou mohu zmínit druhou lávku pro pěší přes Ostravici a rozšíření cesty vedoucí směrem k hlavní části festivalového parku u Slezskoostravského hradu. Dále musím vyzdvihnout poměrně slušně a profesionálně zvládnutý provoz řízený najatou bezpečnostní agenturou. Doposud netradičním prvkem festivalu je i pěkně využitý vnitřní prostor pavilónu ostravského výstaviště v podobě New York Stage. Vstřícným krokem směrem k návštěvníkům se jeví  i několikařadé tribuny, které vyrostly u hlavní stage.

tribuna

Po nezbytném zahřívacím čtvrtečním dni, kdy jsem tak akorát stihl potkat hodně známých a přátel a soustředěně si na chvíli poslechl pouze korejské bubenické seskupení DULSORI. Tento den jsem přiznávám hlavně využil ke zmapování  areálu. Přišel jsem tím pádem třeba o vystoupení JOSÉ JAMESe a severského seskupení VALRAVN. Ty jsem měl naštěstí možnost vidět ve středu, spolu s Ivou Bittovou, v porubském letním amfiteátru jako zahřívací koncert celých Colours. V případě této kapely mohu dodat jen to, že se jednalo o velmi podařený mix elektroniky a severské muziky. Kapelu táhl i skvělý vokál výborné zpěvačky Anny Katrin Egilstrød z Faerských ostrovů. Ten, kdo je nazažil se může poohlédnout po jejich poslední desce Koder På Snor (2009).

lávka

Prvním skutečně ostrým dnem pro mě byl pátek. A v něm hned na úvod  londýnská partička ACOUSTIC LADYLAND na Park Stage scéně hned pod hradem. Fajn parta na samotný rozjezd celého večera. Tohle byla záležitost do klubu či na pódium za tmy, jak pravil v průběhu koncertu pan Mikulowski. Měl  pravdu. Anglické kvarteto  označované dle recenzentů jako směsice jazzu a punku. Vzhledem k času v jakém hráli, si celá partička kolem saxofonisty Pete Warehama  zaslouží můj obdiv. Létošní Colours se pochopitelně krom jiného nesou na vlně veder. Možná i  symbolicky byl bubeník Seb Rochford bez mohutného afro účesu. Ale zpět k vystoupení kapely. Rychlejší a zběsilejší punkové kousky, střídají songy jak vystřižené z nějakého avantgardního jazzového jamu, kdy dvojice Chris Sharkey (kytara)  a Ruth Goller (basu) spolu s bubeníkem  dodávají rytmický základ pro Warehamův saxofon . Až k Vám zavítají do klubu, tak neváhejte. Svůj obrázek o nich si můžete doplnit poslechem alba  Skinny Grin (2006) či loňské Living With A Tiger. Šanci na koncert spíše dávám Praze či Brnu. Klub tak pro 800 – 1000 lidí, jako je pražská Akropole a bude to mít ty dokonalé základy pro správnou posluchačskou rezonanci. Oficiální myspace profil kapely

Reklama

acoustic ladyland

Švýcarský  trumpetista Erik Truffaz si spolu s francouzským hlasovým kouzelníkem  Sly Johnsonem přivezli precizní rytmický základ, který jim obstaral bubeník  Philippe Garcia.To vše se odehrálo pod hlavičkou projektu ERIK TRUFFAZ PARIS PROJECT. Ti připravili před desátou hodinou večerní posluchačsky gradující  hudební  dialog, v kterém určitě sehrál prim beatboxer  Sly Johnson. Místy mi připadal jak nějaký elektronický James Brown. Sám Erik Truffaz se v tomto projektu nehrne bezhlavě dopředu. Jeho trubka vstupuje  do tohoto trialogu s citem pro hru a nechává prostor i pro ostatní členy tria. Celé vystoupení  se kromě decentně ambientních zvukových ploch v rámci postupné gradace klanělo čím dál více k tanečnějším rytmům, kde (nejen)  dubstep, ale i jungle chvílemi vládl. K závěru přišel ke slovu i jam, kdy  Sly Johnson zaslouženě rezonoval s aplaudujícím davem.  A to vše  pro slušně zaplněné prostranství  hlavního pódia, které bylo letos vylepšené o menší tribuny. Více o Eriku Truffazovi na jeho myspace profilu

erik truffaz paris project.

Na závěr druhého festivalového dne mi stihli WWW zarazit pomyslný zvukový hřebík do hlavy. Kdo je viděl, určitě nelitoval. Ne, nemluvím do větru. Tento experimentální hip-hop mě osobně překvapil. Ondřej Anděra a Milesa Zrnič Anděra – ústřední postavy živé prezentace tohoto svébytného pojetí hiphopu. Co k jejich vystoupení dodat. Snad jen zvuk nebyl místy úplně optimální, což se ovšem nedá vyčíst kapele.Ta dokázala neuvěřitelně odfrázovat své obtížně posluchačsky  nepopsatelné  slovní texty. Samotný Ondřej Anděra s použitým zvukovým podkresem, ve mně umocnil pocit, jako kdyby mu někdo na pódium dodal zvukový sampler Trenta Reznora a on si ho způsobem sobě vlastním ihned přetavil do ideální formy pro svou hiphopovou produkci. Tohle, ať ode mě berou WWW jako kompliment. Právě oni, na závěr programu páteční noci, trefili pomyslnou desítku na terči. Profil kapely na myspace

WWW

Z dalších kapel a vystoupení, které ještě v pátek proběhly, bych zmínil namátkou punkovou legendu VISACÍ ZÁMEK, prý skvělé Australany DUBMARINE, šílené Finy ALAMAAILMAN VASARAT či ska pražských THE CHANCERS. Na New York stage dle slov mých přátel stylově oslnil DON BLACKMAN. V rámci hlavní stage se po půlnoci ukázali ještě progresivně rockoví PORCUPINE TREE. Celé dění druhého dne, vedle výše zmíněných WWW, uzavřeli v Čechách zdomácnělí ZION  TRAIN.

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama