Počátky Colours of Ostrava nebyly zdaleka o ohromujících jménech headlinerů současných hudebních přehlídek. První dva ročníky se převážně odehrávaly v areálu Stodolní ulice, kde se podařilo nastartovat zdejší festivalovou tradici. Vzhledem k stoupajícímu počtu návštěvníků byla přehlídka od roku 2004 z větší části přesunuta na ostravské Výstaviště a tak tomu zůstalo i doposud. Nejen díky přibývajícímu počtu návštěvníků, se čím dál tím více začaly objevovat známější i méně známá jména interpretů v rámci této významné hudební akce.
A zde narážíme na první velké plus Colours. Je jím umění přivážet hudbychtivému obecenstvu, do té doby neznámá jména, která mnohdy předčí výkonem na pódiu i hlavní hvězdy. Pamětníci předchozích ročníků jistě rádi vzpomenou na vrcholné momenty minulosti, které zde předvedli namátkou třeba MARIZA a její osobité pojetí stylu fado, živelně roztančený hiphop senegalských DAARA J, zběsilý gypsypunk newyorských GOGOL BORDELLO, keltsko-latinskou jízdu SALSA CELTICA nebo snad těžko uchopitelnou šamanskou hlasovou exhibici Inuitky jménem TANYA TAGAQ. Právě takové koncerty činí přehlídku více zajímavou. Pravda mainstreamových hvězd a hudebních legend zde bylo také požehnaně. Subjektivně rád vzpomínám hlavně na koncert Roberta Planta a jeho Strange Sensation či zvukově bombastické vystoupení Goldfrapp s doprovodnou kapelou.
Nejen hudbou je ovšem návštěvník živ, a proto se začaly COLOURS obohacovat například o přehlídky filmů v rámci kinokavárny, divadelní produkci, diskuzní scénu v domě knihy Librex kousek od Výstaviště či nejrůznější workshopy. Když se vrátime k hudební stránce věci, tak například kostelní scéna dnes nabízí prostor pro meditativnější a poklidnější polohu hudby. A to vše patří k dobrému koloritu zdější přehlídky. Festival však ve velké míře symbolizují jeho návštěvníci. A ti jsou dalším důležitým kamínkem zdější mozaiky. Publikum Colours si za všechny předchozí ročníky zaslouží absolutorium. Tolerantní a otevřené novým hudebním prožitkům, tak by se dalo jednoduše zaškatulkovat. Proto není divu, že stejně jako v minulosti, odjížděli návštěvníci protentokrát z Ostravy plni nových dojmů. Samozřejmě, ne každý označí letošní ročník za hudebně nejsilnější. Tak to prostě je.
Dovolím si tedy stručně zhodnotit zatím poslední ročník. Předem upozorním, že se jedná o subjektivní hodnocení. Docela by mě totiž zajímal i názor člověka, který zde byl poprvé, narozdíl ode mě. Dávám, zde prostor k diskuzi pod tímto mým příspěvkem. Současná kapacita festivalu je nyní (druhý rok po sobě) na svém maximu, co se týče počtu lidí. Hodnota 25 000 je pro současný areál stropem. Jak to bude v budoucnu, i vzhledem k plánovaným změnám ostravského výstaviště, ovlivňovat rozložení festivalového areálu uvidíme. Z toho vyplývá, že hvězd nejvyšší kategorie se někteří zatím nedočkají. Při dnešních tržních cenách světových umělců je to pochopitelné. Uhrát rozpočet takového festivalu není nic jednoduchého. Sami pořadatelé zatím nechtějí navyšovat kapacitu na úkor kvality. Možným prostorem pro kapacitní růst by v horizontu příštích let mohla být třeba zajímavá oblast Dolních Vítkovic. Není zase tak daleko. Ale nechme tuto úvahu stranou a pojďme zpět k letošnímu ročníku.
Poučeni z let minulých si pořadatelé pro tentokrát odpustili kapacitně loňsky kritizovanou stage v podobě stanu. Velkým překvapením byla hlavně New York City Stage. Skvěle zaranžovaný nápad, jak přiblížit zvuk klubů New Yorku. Samozřejmě tato scéna také nemohla při některých koncertech pochopitelně stačit svou kapacitou. Má také své limity. Začíná z toho vyplývat zásadní pravidlo : „Hlavně přijít na koncert včas a předem“. Takovou libůstku, jako byl NYC Stage, by si pořadatelé mohli v jiné podobě dovolit i napřesrok. Dalším vylepšením areálu bylo zdvojení lávky přes řeku Ostravici, kdy proudy lidí při pohybu mezi pódii byly na snesitelné úrovni. Také dlouhé pryžové chodníky, se na některých cestách u stánků s občerstvením a pitím, při dešti osvědčily. Samotných stanů a míst, kde se daly koupit tekutiny, či něco k snědku, bylo myslím dost. Pominu nabídku alko či nealko nápojů. To je věc cateringu. Na festivalu jsem hlavně kvůli hudby, takže kritizovat, že je tohle pivo a chybí mi tenhle typ nealkoholického nápoje vůbec nehodlám. Faktem ale je, že hlavně v rámci pátečních vrcholících veder se tvořily u stánků mnohametrové fronty. Toalety byly sice v dostatečném počtu, ale v případě větších veder bych doporučil hlavně rozšířit místa s pitnou vodou. Pořadatelé se snažili udržet areál v relativní čistotě. Nutno podotknout, že k tomu přispěli i sami návštěvníci. Povinnost pravidelného sběru pytlů s odpadem či vyvážení ToiToi byla ze strany pořadatelů splněna. Možná někdo namítne něco jiného, ale já si nemám důvod stěžovat. Druhá půlka letošních Colours byla navíc ve znamení deště. A s tím souvisí další postřeh. Konečně nám vymizely deštníky v publiku a byly nahrazeny u většiny návštěvníku pláštěnkami. Možná maličkost, ale pokud stojíte v mnohasethlavém davu, tak bez deštníků je rozhodně lepší výhled. Nerad bych se také pouštěl do diskuze o kvalitě zvuku. Ideální zvuk se hledá jen těžko, obzvlášť na festivalech. Toto hodnocení proto přenechám povolanějším.
Z pohledu doprovodných akcí je potřeba vyzdvihnout industriální program, který opět pořádal Antikvariát a klub Fiducia. S nimi jste mohli, jako návštěvníci, například sfárat do dolu Anselm v Hornickém muzeu na Landeku v Petřkovicích. Anebo třeba absolvovat Šumnou procházku centrem Ostravy v doprovodu historika architektury Martina Strakoše. K tomu všemu se také, v rámci zaštítění projektem Ostrava 2015, přidala půjčovna kol. Zde jste oproti záloze dostali krom zmíněného kola i cyklomapu s vyznačenými trasami a výletními tipy na zajímavá místa v okolí. A pak už se stačilo jen vydat na cyklistickou projížďku městem.
Hudební dramaturgie letos, kromě již zmíněného stylového zaměření na New York přinesla naštěstí více rokenrolové a funkové energie. Ani milovníci pomalejších nálad, ale nezůstali zkrátka. Jediným viditelným a nikým nezaviněným mínusem celé akce bylo tedy zrušení vystoupení Brendana Perryho v sobotu večer. Pokud mám na závěr vyzdvihnout za sebe TOP 5+1 letošního ročníku, napíšu tyto jména: VALRAVN – ERIK TRUFFAZ PARIS PROJECT – WWW – AFRO CELT SOUND SYSTEM – BROOKLYN FUNK ESSENTIALS – IGGY & THE STOOGES
K zdárnému průběhu letošního ročníku přispěla dle mého názoru i najatá bezpečnostní agentura ČECHYMEN. Osobně jsem z jejich strany nezaznamenal nějakou zvýšenou „nadstandartní aktivitu“. Dle mého názoru se maximálně snažili nebrzdit pohyb mezi scénami a přispěli tím i k větší plynulosti pohybu návštěvníků festivalu na trase mezi Výstavištěm na Černé Louce a podhradím Slezskoostravského hradu. Alespoň mě osobně připadalo, že pouze kontrolovali případný obsah batohu či vyzkoušeli pevnost náramků na ruce.
Pro samotné pořadatele bych přidal (z pohledu kritika) pouze tip na vylepšení internetové prezentace celého festivalu. Přece jen, když se opět (a znovu po roce) podívám na web dalšího skvělého festivalu Pohoda, nedá se přehlížet profesionální vyspělost a hravá barevnost právě u trenčínského festivalu. Jasně na Colours asi neproudí tolik cizinců, ale za dokonalý informační komfort a úplně kompletní včasné překlopení webu do anglického jazyka si zaslouží více ocenit právě Pohodu. Pro někoho je to maličkost a namítne, že to není tak důležité pro samotný festival. Jasně Barvy si stále skvěle vedou v rámci šuškandy mezi těmi, co zde již byli. „Word of mouth“ marketing v tomto případě funguje ukázkově. Prostě a zjednodušeně značka Colours je to „o čem se mluví“. Důkazem budiž i mé příspěvky letos. Člověk to pro ně udělá rád. Subjektivně si však myslím, že internetové stránky každého festivalu opravdu představují pomyslnou výkladní skříň v dnešní době. Vylepšení se nabízí právě ve včasném překlopení webu do anglického či třeba polského jazyka. Zrovna propracovanější internetová sebeprezentace s lepším formou diskuzního fóra festivalový rozpočet tolik nezatíží. Ono i to zmiňované staré diskuzní fórum festivalu na adrese zulu.cz mělo možnost korekce příspěvků, jednoduchého vkládání odkazů atd. Bylo prostě přehlednější. Tohle je tedy moje jediná výhrada směrem ke skvělému produkčnímu týmu samotného festivalu.
S přihlédnutím k faktu, že příští ročník bude jubilejní desátý, klidně přiznám, že bych konečně rád uvítal na Colours nějakou přímočarou taneční záležitost. Třeba takovou, kterou se letos blýskla trenčínská POHODA v podobě reunionu LEFTFIELD či loni bohužel poslední táborský PLANET FESTIVAL s na scénu se navrátivšími ORBITAL. Uvidíme tedy, zdali nám pořadatelé připraví příští rok opět rozmanité a bohaté hudební hody. Díky vyřčenému přání pořadatelského týmu, zopakovat znovu některé výjimečné interprety z minulosti, tomu začínám věřit. Mohu-li však za sebe podsunout pořadatelům pár jmén, budou to namátkou tyto : OJOS DE BRUJO (SPA), BAUCHKLANG (AT), BJÖRK (IS), LISA GERRARD (AUS) nebo PORTISHEAD (GB). Držím palce pořadatelskému týmu, aby jim vyšlo vše na jedničku. Stejně jako letos.